Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kniha ŽIVOT V ASTRÁLNÍCH SFÉRÁCH

2. 9. 2015

Možno zakoupit

 

a.jpg

 

ŽIVOT V ASTRÁLNÍCH SFÉRÁCH   
 

Zveme vás k bližšímu poznání nadzemských sfér - budou nám pod dohledem bytostí světla o nich vyprávět někteří jejich obyvatelé a to způsobem čtivým a zajímavým. Prožijeme dobu, kdy ještě žili na Zemi ve hmotném těle – byli hradními pány, bavícími se mladými důstojníky atd. Vžijeme se do chudé selky těšící se na miminko, do trýzně ženy stojící nad hrobem manžela nebo do zoufalství matky, které popravili syna. Protože však vyprávějící nejsou omezeni hmotnými smysly, popsali nám také jevy a bytosti lidskému oku neviditelné. Uvědomíme si při tom, jaká rizika čekají na sebevraha, co se děje na bitevním poli, že existují povinné inkarnace, protože vývoj nelze zastavit a všichni jednoho života musíme být dobří a myslet na prospěch celku.

Kniha se v požitkem čte, ovšem text je to závažný. Dokladuje, že se po pozemské smrti rozcházíme do odlišných sfér, zatímco jiný se již může těšit z krásy nadzemí nebo postoupit do dalších nádherných dimenzí. Nabízená středověká detektivka je vlastně učebnice duchovních zákonitostí. Jsou logické a optimistické.

Předmluva v knize: 

Země je obklopena sedmi astrálními jemnohmotnými úrovněmi, z nichž každá obsahuje sedm sfér. Podle zákona tíže jsou nižší hutnější sféry blíže k Zemi a lehčí světlejší sféry ve vyšších vrstvách jemnohmotných obalů planety.

Každá bytost je po opuštění hmotného těla zastavena podle tíže jejího jemnohmotného těla v jí stejnorodé sféře. Mnohé duše, které se zde nacházejí, se domnívají, že přebývají na nějaké hvězdě nebo planetě, protože to, co prožívají, je pro ně stejně reálné jako „na Zemi." Mnohé ani nevědí, že se nacházejí pouze v jedné části jemnohmotného prostoru mezi Zemí a Sluncem, neboť každá je schopna rozeznávat pouze v míře rozvinutí vlastního vědomí.

Samozřejmě to ještě nejsou duchovní světy, v nichž jednou najde lidský duch svůj věčný domov. Jedná se pouze o „hmotné" sféry, ve kterých je drží nevědomost, touha po hmotném, nesprávné poznání a tíha vlastních vin vyžadujících odčinění.

Pro existenci v těchto jemnohmotných světech je však vymezený čas, proto je nutné, aby se v nich lidské bytosti příliš nezdržovaly, protože jim hrozí, že budou strhnuty do povinné inkamace.

Tyto sféry jsou malé světy, žijí v nich národy s různými náboženstvími. Bytosti zde popisují věci tak, jak je tam vnímají, takže se vám může zdát líčení některých sfér velmi materialistické. Sféry jsou však takové, jak si je jejich obyvatelé zformovali svými myšlenkami a chtěním. Všechny „předměty", které se tam vyskytují, jsou pouze jemnohmotné, přestože je mnoho bytostí vnímá jako hmotné.

Muslimové zdobí svůj ráj s pozemskou pompou - jsou v něm drahé kameny, paláce, vonící kadidla, katolíci mají své kostely a církevní hierarchii. I po smrti tu mají mnozí dojem, že se jejich hodnostáři nemýlili, neboť všechny věci, jak je znali na Zemi, zde jemnohmotně existují. Každá duše vázaná náboženstvím tady vyjadřuje svou víru materialistickými projevy jako na Zemi, dokud se z těchto pout vlastním poznáním neuvolní.

V první astrální úrovni jsou zastaveny tíhou provinění málo vy-vinuté lidské duše neschopné se vznést do vyšších, lehčích sfér, kam přirozeně stoupají bytosti vyspělejší, krásnější a světlejší. Každý se tak spravedlivě dostane do jemu stejnorodého odpovídajícího prostředí.

Teprve po očistění vystupuji z nižší astrální úrovně do vyšší, přičemž odkládají hrubší záhal jejich astrálního těla, protože ho ve vyšších sférách nepotřebují, podobně jako kdysi odložili pozemské tělo.

Zatímco v první astrální úrovni je to hřích, který oddaluje člověka od Boha, ve druhé je to farizejství a dogmata a ve třetí rozumové poznání.

Tato kniha je záznamem putování Kateřiny, Augusta a dalších nadzemskými sférami. Dimenze jsou popsány z jejich pohledu tak, jak je dokázali vnímat a prostřednictvím autorky knihy vyjádřit. Základ knihy je staršího datování (Adelma Vay žila v letech 1840 - 1925), čehož si čtenář všimne podle vyjadřování a líčení dějů.

Chceme připomenout, že lidská řeč je uzpůsobena pro popis hmotných dějů, proto není třeba vše brát doslovně.

Vyšší, lehčí a světlejší sféry jsou vylíčeny proto skromněji, neboť slovní zásoba člověka je na jejich popis nedostačující. Sféry jsou příliš vzdálené pozemskému způsobu vnímání. Hlavně však proto, že spojení s vyššími sférami je omezeno duchovním vědomím člověka, který se s nimi spojuje.